Do říjnových Getseman jsem napsal hned dva články, jedním z nich je komentář k rozhovoru s papežem Františkem.
Vkládám sem pouze úvodní a závěrečný odstavec textu, celý je k dispozici na stránkách Getseman.
Mimořádnou pozornost katolického mediálního světa vzbudil rozhovor
s papežem Františkem, který byl zveřejněn ve čtvrtek 19. září 2013. Ve
stejnou dobu byl publikován jezuitskými časopisy v 16 zemích světa ve 12
jazykových verzích. Stal se ukázkou toho, co může znamenat, že
František je prvním papežem z Tovaryšstva Ježíšova. Nápad vznikl
v červnu na setkání šéfredaktorů jezuitských časopisů a byl reakcí na
obecně známou nedůvěru papeže k novinářům a neochotu poskytovat
rozhovory. Úkolu se ujal Ital Antonio Spadaro, šéfredaktor La Civiltà
Cattolica, časopisu vycházejícího nepřetržitě od roku 1850. Souběžně
text vydal např. americký magazín America, německý Stimmen der Zeit nebo
francouzská revue Études. Zdá se, že simultánní český překlad nebyl
připravován. Pohotový překlad Milana Glasera, zveřejněný 22. září na stránkách Rádia Vatikán, by potřeboval doladit...
...
Na papeži Františkovi je sympatické, že hovoří o některých dlouhodobě
diskutovaných tématech (potraty, homosexualita, role žen v církvi atd.)
odlišným způsobem než řada jeho předchůdců. Zdá se, že dokáže skloubit
tradiční prvky církevního učení a zároveň vnímat konkrétního člověka.
Rozhovor s ním by nepůsobil přesvědčivě, pokud by v běžném životě byl
zatrpklým nebo zamračeným staříkem uzavřeným ve Vatikánu, který před
lidi předstupuje s pompou úřadu. Na papeži se mi naopak velmi libí jeho
srdečnost, jeho gesta a city, které se nebojí projevit na veřejnosti.
Velkou pozornost věnuje osobnímu a fyzickému kontakt s lidmi, často se
usmívá a naopak neskrýval rozhořčení, když třeba odsuzoval válku a
vyzýval k modlitbám za mír v Sýrii.
Žádné komentáře:
Okomentovat