Nabídka studia teologie

Institut ekumenických studií

pondělí 4. března 2013

Papež antikristem aneb taky reakce na papežův odchod

Reakcí na odchod papeže Benedikta XVI. a očekávanou volbu jeho nástupce je velké množství. Seznámil jsem se také s jedním kritickým hlasem z křesťanského prostředí mimo římskokatolickou církev. Jelikož na tento text byl vložen odkaz na Facebookových stránkách, které mají především za cíl seznámit zájemce s možností studia na oboru Teologie křesťanských tradic (viz více o studiu teologie - ekumenicky a v přátelském prostředí), rozhodl jsem se ve stručnosti zareagovat. Pro zájemce vkládám reakci i sem na blog.


Reakce na text Od jednoho Antikrista k druhému (autor D. Scott Meadows, pastor Calvary Baptist Church, Exeter, New Hampshir), jehož český překlad byl publikován na serveru Reformace.cz (dříve Zápas o duši, Reformace.cz je partnerem mezinárodní křesťanské misijní rozhlasové společnosti HCJB World Radio se sídlem Colorado Springs, Colorado, USA):


Tento text je pěkným dokladem toho, jak je studium ekumenické teologie potřebné. Resp. jakou roli hraje úhel pohledu na události.

Zajímavá je otázka, co vedlo k autora k (neoriginálnímu) tvrzení, že papežství je "jedním z antikristů"? A co víc, dokonce opovážlivě tvrdí, že Pavlova "Bohem schválená kletba se vztahuje na římskokatolickou církev" (Gal 1,8-9). Co sledují tito údajně jen Písmem orientovaní křesťané, když takovýto text píší, překládají a na serveru Reformace.cz publikují?

S ohledem na vážnost výše uvedených obvinění papežsvtí a římskokatolické církve mi přijde zvláštní, s jakou nedůsledností a neznalostí (zdráhám se předpokládat zlý úmysl autora) se zabývá "fakty". Uvedu jen pár námitek:

1) Když už se autor odvolává na Katechismus katolické církve (KKC) a vytrhává z něj věty, neměl by uvést, že v tomto rozsáhlém díle (netvrdím, že dokonalém) najde nejenom větu "Ospravedlnění je zároveň přijetí Boží spravedlnosti skrze víru v Ježíše Krista." (KKC, čl. 1991), ale celý biblický citát z listu Římanům 3,21-26 (KKC, čl. 1992). Pojednání o problematice ospravedlnění je tedy komplexnější než by se mohlo z autorovy zmínky zdát.

2) Římskokatolická církev opakovaně např. v ekumenických rozhovorech prohlásila: "Společně vyznáváme: Pouhou milostí, ve víře v Kristovo spasitelské dílo a nikoliv pro zásluhy z naší strany, jsme přijati Bohem a obdrželi jsme Ducha svatého, který obnovuje naše srdce a vybvauje a povolává nás k dobrým skutkům." (viz např. Společná deklarace o ospravedlnění 1999, čl. 15, což je v podstatě citát ze staršího dokumentu v rámci katolicko-luterského dialogu Všichni pod jedním Kristem, 1980, čl. 14).

3) Komentáře katolických teologů k prohlášením Tridentského koncilu mimo jiné uvádějí, že někdy došlo k nesprávnému pochopení Lutherovy nauky (tj. jakousi subjekvitní jistotu spásy: jako kdyby pouhou pevnou vírou v odpuštění bylo možno Boha k odpuštění v podstatě přinutit) a rovněž panovala obava z toho, že se mravní jednání nyní stane lhostejným (tj. že tyto výklady povedou jen k ospravedlnění mnohých nešvarů v církvi, proti kterým Tridentský koncil vystupoval a usiloval o obnovu). Toto vysvětlení třeba obsahuje Katolická dogmatika Ludwiga Müllera, posledního prefekta Kongregace pro nauku víry (tj. nástupce papežského inkvizitora :-) ).

4) Autor se výběrově dovolává některých starších textů a vyslovených odsudků. Praxe ekumenických dialogů nás však v této věci nabádá k opatrnosti. Nejednou se při zkoumání některých sporných otázek došlo k tomu, že odsudky vyslovené v minulosti byly vysloveny na základě ne zcela přesnému porozumění nebo v určitém dobově podmíněném kontextu (viz bod 3). Rovněž některé dokumenty konstatují, že obě strany dialogu prošly v uplynulých staletí určitým vývojem, takže vyhrocená a odlišná stanoviska v minulosti jsou dnes nahlíženy jako různé důrazy téhož, které již neospravedlňují vzájemné odsouzení a rozdělení (viz např. Leuenbergská konkordie, která – zjednodušeně řečeno – smiřuje luterskou a reformovanou tradici, jejíž představitelé se na rokování v Marburgu v roce 1529 neshodli jen na jednom z 15 článků /o Večeři Páně/, což vedlo k rozdělení a vzájemným odsudkům). Jindy dialog vedl k poznání, že odsudky v minulosti se prostě nevztahují na dnešní partnery dialogu (to např. konstatuje již zmíněná Společná deklarace o ospravedlnění 1999, čl. 13, i když stanovisko Vatikánu vyjadřuje požadavek důkladného studia, než bude takový výrok vynesen).

5) Stejně lehkovážně podle mne zachází autor s odsouzením papežova titulu Náměstek Krista (Vicarius Christi). Historické studie ukazují, že původně toto označení nebylo vnímáno jako právnická kategorie (např. když účastníci římské synody z r. 495 volali na papeže Gelasia „Vicarium Christi te videmus", čímž v něm uznávali obraz Kristův a v jeho jednání věrné rysy obrazu Kristova). Navíc ve vrcholném středověku se říkalo nejen o papežích, nýbrž i o králích, biskupech a dokonce i o kněžích, že jsou „vicarii Christi (Dei)". Právnické zúžení a omezení na papeže získává tento titul zhruba na přelomu 12. a 13. století, spolu s rostoucí mocí a ambicemi papeže. Dnes se někteří katoličtí teologové a historici domnívají, že tento titul (a některé další např. „hlava církve“ nebo „Summus Pontifex“) by neměl být užíván, neboť v sobě nese nebezpečí neporozumění. Vyslovila se tak např. Mezinárodní teologická komise, poradní orgán zřízený papežem.


To jsou ve stručnosti jen některé z mých výhrad k textu.

Chápu, že pro někoho líbivé a zjednodušující označení papežství za antikrista je snazší, než usilovat o skutečně seriózní a znalostmi podložený křesťanský postoj. Rovněž chápu, že takové postoje nemusí znamenat zlý úmysl, ale jsou jen důsledkem neznalosti nebo obavy o vlastní přesvědčení. Je škoda, že takové názory se i mezi věřícími šíří snáz než třeba postoj oficiálních představitelů Světové baptistické aliance, který je diametrálně odlišný:

Pro zájemce je možné odkázat třeba na blog baptistického teologa a účastníka oficiálních dialogů mezi baptisty a katolickou církví Steven R. Harmona:

xxxxx

Krásný příklad toho, jak záleží na úhlu pohledu: Zatímco někteří baptisté uvažují o papežství jako o jednom z antikristů, představitelé Světové baptistické aliance vyjadřují papeži Benediktovi uznání a někteří teologové (na rozdíl od autora zmíněného textu s osobní zkušenosti s papežem) vyzývají dokonce k modlitbě za papeže:

"Toward that end, I urge my fellow Baptists and other readers of ABPnews to pray not only for Pope Benedict XVI but also for the upcoming conclave of the College of Cardinals that will select the next pope. This is an appropriate occasion for us to remember all our Roman Catholic sisters and brothers in Christ as well during this time of transition. What happens within their communion has implications for ours, for we are one body in Christ.

When we pray for the future of the papacy and the members of the church it serves, we’re doing something significant to advance the unity for which our Lord, and Benedict XVI, prayed."
http://www.abpnews.com/opinion/commentaries/item/8207-prayer-for-the-papacy#.UTSDolcuoa_

xxxxx

Jen pro spravedlnost je třeba říct, že i "katoličtí pošuci", tedy tzv. tradicionalisté, sepisují své komentáře, které se hodně odvolávají na různé "vize" (hlavně tzv. fátimské tajemství, tj. podle portugalského městečka Fátimy, kde ve dnech 13. května až 13. října 1917 /vždy 13. v měsíci/ mělo docházet ke zjevení Panny Marie, jež bylo uznáno katolickou církví za pravé). Podobně jako výše uvedený text baptistického pastora, obsahují i tyto texty řadu nepřesností a zjednodušení, ale snad nemusím reagovat na vše.
Pro fajnšmekry dva odkazy: 

http://www.stjoseph.cz/otazniky-nad-abdikaci-benedikta-xvi
http://rexcz.blogspot.cz/2013/02/bile-obleceny-biskup-2013.html

Žádné komentáře:

Okomentovat